..:::My World:::..

Zahrada a pes Pes pro zahradu Pokud už máte zahradu a uvažujete o pořízení psa, je třeba uvážit, zda zahrada má i potom sloužit svému původnímu účelu – ať už okrasnému, nebo užitkovému. V takovém případě buď musíte slevit ze svých nároků na konkrétní plemeno a velikost psa vůbec, nebo psovi vyhradit část zahrady, která bude pouze „jeho“. Jen tak si ušetříte nervy s vyháněním psa ze záhonů, zahradního jezírka nebo z dětského pískoviště, i s následným napravováním škod. I když tu platí přímá úměra „čím větší pes, tím horší následky“, i to nejmenší plemeno dokáže napáchat značnou škodu ve skalce nebo na právě přesazené bonsaji. Když zahradu teprve budujeme s tím, že psa už máme nebo hodláme mít, můžeme ji vhodně přizpůsobit tak, abychom minimalizovali negativní dopady na její podobu. V první řadě nebudeme sázet živý plot až k hranici pozemku. Normální psí vlastností je pobíhání kolem plotu, takže čerstvě vysazené stromky nebo keře by psa mohly poranit - a naopak, pes může novou výsadbu poškodit. Nevzhledným pěšinkám bude namísto udusané trávy více slušet vysypání oblázky nebo pískem. Značkování močí a exkrementům lze zamezit venčením v pravidelných intervalech mimo zahradu. Pokud pes ví, že vždy po návratu pána bude následovat procházka, přizpůsobí vykonání velké potřeby tak, aby si neznečišťoval vlastní území. Pokud psa necháváme dělat potřebu na zahradě, měli bychom následky odstraňovat a likvidovat, např. ve speciálním psím kompostéru s náplněmi, které exkrementy rozloží. Značkování močí je větší problém u psů, protože feny si speciální místa nevybírají. Psí moč je silně dusíkatá a dokáže popálit i odolné rostliny, a podle zákona schválnosti si psi k tomuto účelu vždy vyberou nejcennější kousky. Mladé nebo vzácné rostliny proto chráníme dřevěnými plůtky nebo drátěným pletivem umístěným v dostatečné vzdálenosti, zakořeněné rostliny můžeme ubránit vhodně umístěným kamenem, dřevěným špalíkem apod. Silně citlivé na psí moč jsou zejména některé jehličnany. Pokud nezajde celá rostlina, je na odumřelých větvích a jehličí navždy patrné, jak vysoko dokáže náš pes značkovat. Jestliže jsme byli přímými svědky označkování, můžeme se bezodkladně pokusit o záchranu rostliny postříkáním a prolitím velkého množství vody. Mnoho psů vyhrabává nebo okusuje rostliny z nudy, z vrozené hravosti nebo podle genetické závislosti. Jezevčík bude pravděpodobně vykopávat krátery kolem myších děr, z módních plemen zas patří mezi vyhlášené ničiče zahrad zlatý retrívr. Nic z toho nás jako majitele právě zničené výsadby neutěší, a proto je lépe buď rezignovat na estetickou stránku věci a alespoň cennější kousky chránit plůtkem, nebo být při výběru plemene psa opatrnější. Někteří psi mají sklony k toulání a tím i k překonávání překážek. Tato vlastnost je dána jak plemenem, tak výchovou, ovšem v době hárání fen v sousedství nebudeme důvěřovat v době naší nepřítomnosti ani sebeposlušnějšímu psovi. Rychle podhrabat nebo prokousat se umí spousta plemen, velcí a lehcí psi přeskočí snadno kdejakou překážku a takový sibiřský husky dokáže i dovedně šplhat přes ploty. Při výběru psa pro naši zahradu bychom měli vzít v úvahu i míru štěkotu a vytí typickou pro zvolené plemeno. I když nejde o zahradnický problém, problémy by nám přesto mohly nastat – se sousedy. Pes na řetězu Typický obrázek vesniček minulého století, kdy u každé chalupy stála bouda s Míšou či Rekem doživotně odsouzeným ke kroužení na dvoumetrovém řetězu, je snad už za námi. Nic proti boudám ani proti dočasné funkci řetězu, jde však o to, že pes musí mít odpovídající kontakt se svým pánem i se světem za plotem, musí dostávat neustále nové podněty, mít čemu se učit a pro jeho fyzickou kondici mu v neposlední řadě musíme dopřávat také dostatek pohybu. Dnešní chovatelé mají psy odpovídajících plemen za příznivého počasí přes den ustájené sice v boudách, zato s výběhem, existují i různé kladky na vodicích drátech jako další možnost, jak nechat psa pobíhat téměř volně i po zahradě bez oplocení. I když jsou podobná zařízení vybavena amortizéry tlumící nárazy v tahu, které brání poranění zvířete, musí si pes na zařízení odmala zvykat a naučit se je používat. V žádném případě nesmějí podobné vymoženosti suplovat zvířeti každodenní procházky. Výchova psa pro život v zahradě Opečovávaná zahrada může přežít psa ve zdraví a kráse snad jen v případě, kdy do ní přivedeme štěně a budeme mít dostatek času ho (i) k pobytu na zahradě vychovávat. Ovšem i když nebudeme muset znovu vysazovat vyhrabané a okousané stromky, keře a květiny (a v případě většího psa třeba omylem zašlápnuté), musíme se připravit na škody způsobené psími výkaly nebo vyběháváním psích cestiček. Proti hrabání zakročíme včas, aby se štěně nestačilo v této činnosti zdokonalit. Psa důrazně napomeneme a okřikneme, a pokud to nestačí, plácneme ho s důrazným "fuj!" už při přípravě k nežádoucí aktivitě. Místa, kam psa nehodláme pouštět, ohradíme plůtkem nebo třeba nataženým provázkem, který bude pes respektovat jako zákaz. Po čase můžeme zábranu na zkoušku a pod dozorem odstranit. Při pokusech psa vejít na zakázané místo musíme vyslovovat důrazně příslušné povely. Později pes nemá problém obcházet podobná místa i tehdy, vkročíme-li do nich my. Musíme se však obrnit důsledností a vytrvalostí a štěně v zahradě hlídat až do doby, než si budeme jisti jeho vychováním. Proti močení v zahradě nic nezmůžeme tehdy, tráví-li na ní pes většinu svého času. Pokud žije pes v domě a při vyjití z domu má tendenci ihned označkovat nejbližší místo, můžeme se pokusit to psa odnaučit pomocí lstí (povelem typu "Běžíme!") nebo pomocí chemických prostředků, vyráběných speciálně pro tento účel. Ty se nastříkají nebo nasypou na oblíbená "značkovací" místa, a budeme doufat, že se to náš pes brzy odnaučí: aplikace podobných prostředků se musí provádět denně a jako každá chemie má i vedlejší účinky. Některým majitelům starých a méně pohyblivých psů se osvědčil i jakýsi přenosný sloupek, který se dá v případě potřeby posunovat postupně do větší vzdálenosti od domu a v každém případě i lépe očistit než třeba roh budovy. Mimo zahradu se však musí chodit i v noci nebo za deště, a zahradu musíme ochránit před tím, aby ji označkoval cizí pes nebo fena. Případné návštěvy se musí dostavit s vyvenčeným vlastním psem a nechají psa v domě nebo na vodítku u nohy. Nebezpečí Zahrada není vždycky jen místo k radostnému pobíhání psa, ale přináší mu i značná rizika. Existují psi, kterým nevadí zvuk vydávaný sekačkou nebo dokonce sekání trávy považují za hru - a právě na ně číhá nebezpečí v podobě kolize s rotujícími noži, kmitající strunou nebo odraženým kamenem. Psa raději zavíráme i tehdy, když používáme další zahradní techniku: při práci s pilou, křovinořezem nebo plotořezem se můžeme psovi vyhýbat a přitom zraníme sebe. Zákeřnějším nebezpečím jsou okrasné rostliny, které jsou v mnoha případech pro psa (a nejen pro něho) jedovaté: čemeřice nachová, konvalinka, plody břečťanu, semena durmanu, cibulky kosatců, tulipánů a narcisů, květenství lopuchu nebo lekníny. Málokoho by ovšem napadlo, že smrtelným nebezpečím jsou pro psa i rostliny člověku nejen nebezpečné, ba dokonce jedlé nebo přímo léčivé: měsíček, divizna, náprstník, kopřiva, reveň nebo lilek černý. Hlavně před štěňaty, která by mohla rostliny okusovat, musíme vše nezdravé a nebezpečné zabezpečit. Další nebezpečí číhá v podobě okrasných travin, jejichž semena či pluchy mohou uvíznout v oku psa, nepříjemné jsou i trny mnoha keřů a jehličin, když uvíznou v tlapce nebo v srsti psa, a poměrně časté jsou i různé alergie od pylů až po štípnutí včely. Pozor dáváme i při sklizni ovoce, zejména tehdy, máme-li malého psa. Pád jablka z výšky dokáže způsobit nepříjemné zranění člověku, natož malému psovi. Závěr Ideálním chovatelem pro psa se staneme tehdy, pokud nebudeme mít na zahradu žádné nároky co do pěstování květin, zeleniny, ovocných stromů, okrasného trávníku, živého plotu a pokud možno ani odchovu vlastních batolat. Zahradu "jen" ohradíme pětimetrovým plotem, podezdívku vybetonujeme do hloubky jednoho metru a případné pískoviště budeme zakrývat betonovým sarkofágem. Ale pozor! I ta největší zahrada s volností pohybu a vyměšování nenahradí psovi sociální potřebu pravidelných vycházek do okolí.